výrobní a vývojový proces

Tlakové lití ve studené komoře s konstrukcí odděleného vstřikovacího systému nabízí značné výhody při výrobě velkých obrobků a vysoce pevných kovových dílů. Proces zavádí roztavený kov přesně do vstřikovací komory při pokojové teplotě (15–25 °C) ručním litím a poté je kovový roztok vysokou rychlostí vtlačován do dutiny formy pomocí vysokotlakého pístového mechanismu. Vstřikovací systém vyrobený ze speciální oceli účinně zabraňuje předčasnému tuhnutí kovového roztoku.

Díky široké škále materiálových úprav je technologie kompatibilní se slitinami, jako je hliník, mosaz a litina, což zajišťuje přesnou kvalitu tváření konstrukčních dílů a zároveň výrazně zlepšuje stabilitu procesu izolací tekutého kovu před neustálým tepelným působením. Je však třeba poznamenat, že její výrobní cyklus je o 30–40 % delší než u metody s horkou komorou, volatilita procesu způsobená ručním litím a vyšší spotřeba energie na jednotku způsobená přerušovaným režimem výroby představují hlavní omezení této technologie v praktickém použití.

Vysokotlaké lití pod tlakem je proces, při kterém je kovová kapalina vystavena vysokému tlaku (až 150 MPa) pomocí tlakového licího stroje, takže kovová kapalina vysokou rychlostí vyplní dutinu formy a pod tlakem ztuhne.
Jádrem procesu je „vysoký tlak a vysoká rychlost“, vhodný pro výrobu tenkostěnných, složitých dílů (jako je plášť motoru automobilu, elektronické součástky).

Použitelné materiály: používá se hlavně pro slitiny neželezných kovů (jako jsou slitiny hliníku, slitiny zinku, slitiny hořčíku), zvláště vhodné pro kovy s nízkým bodem tání.

Výhody a nevýhody
* Výhody: vysoká efektivita výroby, dobrá povrchová úprava, vysoká rozměrová přesnost.
* Nevýhody: vysoké náklady na formu, snadno se vyrábějí vady pórovitosti a smrštění, odlitky nelze tepelně zpracovat.

Nízkotlaké lití využívá stlačený vzduch (tlak obvykle 20~100 kPa), který vtlačuje kovovou kapalinu zdola nahoru do formy a pod tlakem ji ztuhne. Rychlost plnění je pomalá, ale kovová kapalina proudí plynule, což je vhodné pro velké tenkostěnné a složité díly (jako jsou náboje, hlavy válců).

Použitelné materiály: Hliníková slitina je hlavní, ale lze ji použít i pro hořčíkové slitiny, slitiny mědi a další neželezné kovy.

Výhody a nevýhody
Výhody: vysoká hustota odlitku, málo pórů, lze tepelně zpracovat, vysoké využití materiálu (malý náběh).
Nevýhody: velké investice do zařízení, efektivita výroby je nižší než u lití pod vysokým tlakem.

Tlakové lití mědi spočívá v vstřikování roztavených slitin mědi (např. mosazi, bronzu) do ocelových forem pod vysokým tlakem. Vzhledem k vysokému bodu tání mědi (~1085 °C) se používá proces se studenou komorou, kdy se kov nalévá do samostatné komory, což je pomalejší a energeticky náročnější než tlakové lití zinku. Čistá měď se odlévá zřídka kvůli reaktivitě a obtížím, zatímco slitiny jako mosaz a bronz zlepšují slévatelnost, pevnost a odolnost proti korozi.

Výhody: patří mezi ně výjimečná tepelná/elektrická vodivost, odolnost proti korozi (zejména v námořním prostředí), antimikrobiální vlastnosti a estetický vzhled se zlatavými povrchovými úpravami.

Nevýhody: vysoké náklady na energii, zrychlené opotřebení nástrojů vlivem tepla/tlaku, omezená tekutost (vyžadující silnější stěny) a vyšší náklady na materiál ve srovnání se zinkem nebo hliníkem představují problémy. Tlakové lití zinku nabízí nižší náklady, snadnější zpracování a větší flexibilitu konstrukce díky vynikající tekutosti.